Co nám hry vlastně přinášejí? Odpovídají naší hravé, „ludické“ povaze (Johan Huizinga)? Proč je tak snadné, že se jejich subverzivní logika zapojuje do reprodukce systému a moci (od „gaming the system“ po disciplínu prostřednictvím hraní)? Proč se jejich otevřená a experimentální logika tak snadno přetváří v repetitivní formy a hloupý obsah? A proč jsou umělci (přes četné výjimky) a umělecký svět tak málo propojeni se světem skutečných her?
Ze všech médií se právě hry nejvíce blíží myšlence, že nám poskytují prostor snů – místo, kde můžeme jednat průhledně a bez zábran – tedy v jednom slově: imaginární. Samozřejmě by bylo příliš jednoduché tvrdit, že hry prostě reprezentují to, o čem sníme (to by nás nutilo říct, že miliony lidí chtějí jen střílet a bojovat). Rozhraní mezi imaginací a realitou, mezi virtuálním a skutečným světem (IRL/AFK), je mnohem složitější.
úryvek z textu kurátora Václava Janoščíka foto: Ján Šipocz
Toto je textové pole, do kterého můžete napsat libovolný text o délce až 250 znaků. Text upravíte dle návodu níže: Na horní liště vlevo klikněte na OBSAH. Poté klikněte do textového pole a v levé části obrazovky napište váš libovolný text. Uložte.
Toto je textové pole, do kterého můžete napsat libovolný text o délce až 250 znaků. Text upravíte dle návodu níže: Na horní liště vlevo klikněte na OBSAH. Poté klikněte do textového pole a v levé části obrazovky napište váš libovolný text. Uložte.